Surah Al-Anaam Verse 91 - Tajik Translation by Khoja Mirov
Surah Al-Anaamوَمَا قَدَرُواْ ٱللَّهَ حَقَّ قَدۡرِهِۦٓ إِذۡ قَالُواْ مَآ أَنزَلَ ٱللَّهُ عَلَىٰ بَشَرٖ مِّن شَيۡءٖۗ قُلۡ مَنۡ أَنزَلَ ٱلۡكِتَٰبَ ٱلَّذِي جَآءَ بِهِۦ مُوسَىٰ نُورٗا وَهُدٗى لِّلنَّاسِۖ تَجۡعَلُونَهُۥ قَرَاطِيسَ تُبۡدُونَهَا وَتُخۡفُونَ كَثِيرٗاۖ وَعُلِّمۡتُم مَّا لَمۡ تَعۡلَمُوٓاْ أَنتُمۡ وَلَآ ءَابَآؤُكُمۡۖ قُلِ ٱللَّهُۖ ثُمَّ ذَرۡهُمۡ فِي خَوۡضِهِمۡ يَلۡعَبُونَ
Vaqte ki (jahudijon va muşrikon) megūjand, ki Alloh ʙa heç insone cize nozil nakardaast, Allohro oncunon, ki loiqi Ūst, naşinoxtaand, ʙigū (ej Pajomʙar): «Kitoʙero, ki Mūso ʙaroi rūşnoī va hidojati mardum ovard, ki onro ʙar ū nozil karda ʙud? Onro ʙar qoƣazho navişted, porae az onro oşkor mesozed, vale ʙeştarinaşro pinhon medored. Ba şumo cizhoe omūxtand, ki az in peş na şumo medonisted va na padaronaton medonistand. Bigū: «On Alloh ast!» Onhoro ʙiguzor, to dar in ʙahsi ʙotili xeş dilxuş ʙoşand